Internet a provázanost s životem

Proniká téměř do každé činnosti, kterou v reálném světě vykonáváme. Ať už je to práce, rodina, přátelé, zájmy a záliby, volný čas. Všechno je nějakým způsobem také propojeno s internetem. Dnes si již běžné každodenní starosti a radosti nedokážeme představit bez sladkých obětí technologie a internetu. Nedokážeme si představit, že bychom telefon třeba celý týden nepoužívali. Je to svým způsobem droga. Nikdo neví, co nás tolik přitahuje na té malé krabičce v našich rukách. Nikdo neví, co je tak zajímavého na něčem, co jsme viděli stokrát před tím. Je to všechno jedna velká záhada. Čím více internet prostupuje do našich životů, tím více se stává, že se občas zastavíte a řeknete si: „co se stalo?“. Někdy je velmi těžké „zastavit se“, protože všichni od vás neustále něco chtějí a čekají.

Proč je právě důležité zastavení

V nepředstavitelném věku je třeba představit si nemožné. Stáváme se takovými otroky naší vlastní lidskosti. Realizujeme se prostřednictvím internetu a počítačů, byť přestáváme vidět skutečný svět. Zatímco trávíme život v on-line světě, venku plyne pomalu čas. Je to až strastiplný nezastavitelný cyklus. Jen si vzpomeňte, když jste jednou vzhlédli od počítače a podivili jste se: „To už je tolik?!“. To náhlé zjištění, že jste vydrželi skoro bez pohybu čučet do malé krabičky je pro vás v ten moment natolik šokující, že to dokážete zpochybnit. Vaše samotná mysl křičí, že by snad už stačilo.

Opojení je ale příliš lákavé

Sport, zábava, hry, zážitky, reklama – to vše je mnohem více umocněno s nějakým tím telefonem či počítačem. Proto si i děti raději hrají na počítači než venku. Zatímco venku mají k dispozici jenom klacky a kameny, na počítači se stanou generály velkých armád, bojovníky s plamennými meči, staviteli, vojáky, řídí letadla apod. A to všechno vidí bez fantazie. Proto možná tolik upadá dětské myšlení – tolik věcí nyní dokážeme vytvořit bez fantazie, že valná většina populace ani necítí nějaké nutkání něco tvořit.